tetování a jeho kořeny

Pokud budeme chtít znát etymologii slova tetování, nalezneme dvě slova odlišného původu. První z nich je polynéské "tatao", které se dá přeložit jako "klepat". Druhé je uváděné častěji, a je to tahitské "tatau", znamenající "něco označit". Z toho se později vyvinulo anglické "tattoo".

V pátrání po nejranějších kořenech a známkách trvalého zdobení kůže lze zajít až do doby 5000 př.n.l., kdy žil ledový muž Ötzi, jehož mumifikované tělo bylo nalezeno v ledovci. Ten měl velké množství teček a čárek okolo kloubů na rukou a nohou. Má se za to, že jeho tetování měla sloužit proti artróze a jiným kloubním onemocněním. S čistě estetickou záležitostí, jakou je tetování dnes tak mělo pramálo společného.

Pravdou však je, že nejprve bylo používáno při náboženských rituálech a bylo projevem jisté tradice každého kmenu.

Na Borneu si lidé nechávali trvale ozdobit prsty na rukou a zápěstí, což je mělo chránit před nemocemi.

Jedna z prvních tetování vyspělých starověkých kultur byla objevena u Egypťanů, odkud se později rozšířila na Krétu, do Řecka, Persie a Arábie. Na každém z těchto míst se později specifickým způsobem vyvíjela, a to jak co do účelu, tak co se týče vzorů.

MOKO Řekové je používali jako komunikaci mezi špióny, jenž se tak mohli navzájem identifikovat a zjistit své postavení v žebříčku. Římané naopak trvale značili zločince a otroky. Lidé z rodu Ainu pocházející ze západní Asie tetováním prokazovali své společenské postavení. Tetované dívky tak dávaly na vědomí, že jsou vdané. Odtud se tetování dostalo až do Japonska, kde se vyvinulo v náboženský a obřadní rituál. Z Polynésie se zas rozšířilo až na Nový Zéland. Nejznámější a dodnes používané tetování tváře je zvané Moko.

Dokonce velmi izolovaně žijící kmeny na Aljašce znaly a používaly tetování, z jehož stylu je znatelné, že pochází právě od výše zmíněných Ainu.

V západním světě, konkrétně v Evropě, se Britové nechávali tetovat při ceremoniích. Dánové a Saxoni si do kůže nechávali zvěčnit erby svých rodů. V roce 787 AD papež Hadrián tetování zakázal. Na ostrovech však nadále toto umění vzkvétalo a to až do roku 1066, kdy proběhla normanská invaze vedená Vilémem Dobyvatelem. Normané tetováním pohrdali a to postupně začalo mizet, což nakonec trvalo téměř pět století. Zatímco na západě prožívalo tetování úpadek, svého vrcholu dosahovalo v Japonsku. Nejprve i tady bylo označením trestanců. Později bylo znakem určité vzpoury-v 18 století mohla jen šlechta nosit šaty zdobené ornamenty. Střední třída zvolila jako formu protestu velmi komplikovaná a propracovaná tetování, která pokrývala celé tělo. Bohužel později bylo tetování spojeno s "Yakuzou", japonskou zločineckou organizací a k lidem, kteří měli rozsáhlejší tetování bylo přistupováno s nedůvěrou. Ke znovuobjevení tetování na západě došlo v 17. století, kdy námořník a objevitel William Dampher ze svých cest do Londýna přivezl polynésana známého jako "Pomalovaný princ", toho poté vystavoval veřejnosti a představil jako "atrakci". V Londýně vyvolal nadšení a již brzy si horní třída nechávala dělat malá tetování na diskrétních místech. Stalo se tak módním výstřelkem. Procedura byla velmi bolestivá, inkoust byl pod kůži vpravován jednotlivými vpichy jehlou.

První elektronický tetovací strojekV r. 1891 byl Samuelem O ´Reillym patentován první elektrický tetovací strojek. Pracoval na stejné bázi jako Edisonovo elektrické pero. Tetování tak mohlo být uděláno rychleji a s menší bolestivostí. V dnešní době tetování prožívá jakési znovuzrození, je na něj pohlíženo jako na druh umění a pryč jsou doby, kdy bylo spojováno s cirkusem či vězením. Dle šikovnosti umělce si každý může nechat navrhnout své vlastní jedinečné tetování, které bude odpovídat jeho osobnosti a preferencím. Díky barvám, které neobsahují škodlivé látky a jehlám na jedno použití dnes odpadají problémy s krví přenosnými nemocemi.